Milí farníci.

Během uplynulého víkendu proběhl 29. ročník Festivalu duchovní hudby sv. Cecílie. Rád bych vám řekl, jaký byl, ale nemůžu. Píšu tento úvodník o pár dní dříve. Ale i tak je to dobrá příležitost znovu vyzdvihnout důležitost hudby – liturgické hudby – při každém našem slavení bohoslužeb. Už sv. Augustin říkal, že kdo zpívá, dvakrát se modlí. Chápu, že ne všichni mají skvělý hlas či vypilovaný hudební sluch, a tak někteří raději přispívají k liturgické hudbě tím, že naslouchají. Ale jinak rozhodně platí, že společný zpěv je významnou součástí bohoslužeb. Je to naše aktivní účast na nich, když se spojíme ve zpěvu chval, díků, proseb, modliteb žalmu a podobně.

Proto chci poděkovat vám všem, kdo se v našich farnostech pravidelně staráte o doprovod mší svatých. My jsme tak nějak zvyklí, že když přijdeme na mši, že znějí varhany a někdo zpívá. Je to přece samozřejmé… Ale není! Za těmi varhanami vždy někdo sedí a zpívá (nebo zpívá i někdo další). Je to závazek, pravidelná služba. Kdo si tuto službu na sebe vzal, nemůže si v neděli vybrat, jestli zrovna pojede na výlet nebo si pospí a půjde až na další mši o pár kilometrů dále. Podobně jste na tom vy, kostelníci, a další, kdo připravujete liturgii. Díky vám.

V Ústí zvlášť bych chtěl vypíchnout pravidelné zkoušky CHJ, jejíž členové o víkendu nepospávají, ale věnují sobotu co sobotu nácvikům. Vás, děcka či mládeži, bych chtěl povzbudit (byť je otázka, jestli zrovna toto čtete): nebojte se na sebe takový závazek vzít. Vím, je to náročné, je to odpovědné, ale nakonec z toho budete mít radost. Ať už jde o zpěv v CHJ nebo zkoušky a hraní v rytmice, nebojte se a přijďte.

Mám radost z toho, že se právě i rytmika v poslední době snaží přibírat mladé muzikanty, kteří sice potřebují na vše noty, ale přijdou a hrají. Díky za tu snahu a nasazení vám, kdo to pro ně chystáte. Naposledy jsme mohli mít radost z tohoto doprovodu při slavnosti biřmování 22. září.

Píšu o tom také proto, že díky této spolehlivosti má Cecilská hudební jednota velmi dobré jméno v našem „českém církevním rybníčku“ a byla pozvána, aby svým zpěvem doprovodila Národní pouť do Říma v rámci Jubilejního roku 2025. Vzhledem k tomu, že režie je kompletně na jejich bedrech, bylo by myslím spravedlivé, abychom je jako farnost i finančně podpořili. Jak přesně to uděláme, o tom ještě budeme jednat, ale byl bych rád, abyste to dopředu věděli. Bude to jednak jakési poděkování za jejich službu a zároveň i motivace pro ně samotné, takže budou jistě s o to větší radostí pak sloužit při liturgii zase tady u nás. Konec liturgicko-hudebně-poutního okénka.

Chtěl bych vás všechny poprosit o pochopení, když teď v době rekonvalescence o. Vítka budou občas pozměněné bohoslužby. Až do odvolání jsme museli zrušit mše svaté v nemocnici, v domě pro seniory a v Hejnicích.

Až budu v listopadu v Indii s Charitou, bude to s velkou pravděpodobností ještě významnější. Vzhledem k tomu, že se u o. Vítka nejedná o jeden či dva týdny nepřítomnosti, ale reálně asi o tři měsíce, musíme tomu s o. Jindřichem přizpůsobit program, ať vám vydržíme celou dobu.

Ať vám Pán žehná, o. Jenda.

 

Celé číslo najdete ZDE.